Hooker, Richard (l554?-1600) Anglický politický filosof a theolog. Hooker vystudoval Latin School v Exeteru a Corpus Chósti CoUege v Oxfordu, do jejíhož vedení byl v roce 1577 zvolen. V letech 1585-1591 působil na Temple Church v Londýně (kde se dostal do sporu s předním presbytaóánem Walterem Traversem) a od roku 1595 až do své smrti jako rektor na Bishopsbourne v Kentu. Ačkoli napsal rozličná pojednání a traktáty, připotnínán bývá pro jediné dílo: osmisvazkový vlivný spis O zákonech církevní obce (Of the Laws of Eccleastical Polity). Prvních pět knih bylo vytištěno v letech 1593-1597, šestá a osmá v roce 1648 a sedmá roku 1662. Royalisté období restaurace, kteří měli námitky proti Hookerově tvrzení, že autoóta monarchů a biskupů vychází spíše ze souhlasu komunity než z božského práva, podporovali pověsti, že puritáni původní text posmrtně vydaných knih zfalšovali - dnes se však přijímá autentičnost celého díla. Hooker bránil konstituci a praxi anglikánské církve proti obviněním puritánů, kteří tvrdili, že jsou nebiblické, a tedy morálně neudržitelné. Při promýšlení teoretických základů alžbětinské církve uvažoval také o otázkách povahy zákonů, vztahu mezi CÍRKVÍ A STÁTEM a o původu vlády. Jeho dílo O zákonech církevní obce je současně nejsystematičtějším politickým pojednáním napsaným v Anglii během šestnáctého století i klasickým vyjádřením rozhodnutí anglikánské církve jít střední cestou mezi Římem a kalvínskou Ženevou.
Hooker převzal svůj styl filosofování ze středověké tradice přirozeného zákona, která pokládala rozum za doplněk víry. Puritáni zastávali názor, že rozum je tak zkažen hříchem, že spolehlivé vedení poskytuje člověku pouze bible. Hooker odpovídal, že přísný biblicismus je svou podstatou podvratná doktrina, která schvaluje neomezené vynášení vlastních soudů ve věcech veřejných, neboť každý, kdo neuznává světské a církevní uspořádání, se může považovat za inspirovaného zjevením. Hookerovo odmítání biblicismu se opíralo o rozlišení mezi ústředními otázkami víry a záležitostmi pro spásu "nevýznamnými", jako jsou konkrétní obřady a formy církevní administrativy, jež jsou prospěšné, avšak nejsou nařízené Písmem. Po vzoru Tomáše Akvinského a jiných scholastických autorů argumentoval, že zákony nařizující "věci nepodstatné" jsou mravné do té míry, v níž jsou utvářeny rozumem na základě přirozeného zákona tak, aby odpovídaly na potřeby místa a času. Takové věci měly být řádně určeny spíše autoritou společenství než individuálním svědomím, protože zatímco individuální soudy jsou omylné, nahromaděná zkušenost společnosti slouží jako hlavní cesta, kterou božská moudrost proudí do uspořádání církve a státu. Odpůrci církevního uspořádání byli podle Hookera pravděpodobně svedeni svým vlastním dogmatismem, neboť "to, co církev podle práva a spravedlnos získala, co považovala tak dlouho za nutnl a to, čemu se dostalo veřejného schválen musí být považováno za správné a vhodní (Works, sv.!, s.286).
Anglikánská církev je společenstvím věř cích, kteří se spolu se všemi křesťany sna: zachovávat příkazy Písma, ale také organizací, jež je oprávněná vytvářet řády a modd bohoslužby podle svých zvláštních tradi Druhý aspekt přitom připomíná světská Spi lečenstvÍ. Toto pojetí, chápající církev jali společenství politické i duchovní, umožňov: 10 Hookerovi diskreditovat puritánskou tel denci k odmítání královského supremátu , věcech církevních. Církev a stát v tomto pl jetí nejsou oddělenými komunitami, proto) mají stejné členy - církev je v podstatě SP( lečnost organizovaná za účelem praktikováJ křesťanstvÍ. Odtud logicky plyne, že auto! ta stojící nad církví i státem by měla být ztl lesňována jednou osobou. Prakticky to znamená, že monarcha by měl být hlavou círk\l neboť rozdělená autorita je potenciálním zdrojem politického konfliktu.
Církev a stát se překrývají také do té nú~ v níž sdílejí stejné legislativní procedur. "anglický parlament a k němu připojeij synod" (sv.IIL). Zde Hooker spojil tem o původu vlády s předpoklady anglické! obyčejového práva. Odmítal Aristotelovo ty zení, že nadřazenost dává určitým jedinců) přirozené právo vládnout. Zastával názor, j legitimita vlády vynlstá ze souhlasu lidí, I už tichého nebo formálního, kteří rozume) pochopili výhody života v politické spolťj nosti. Angličané podle Hookera již dáTI souhlasili s vytvořením systému vlády, ktel ústavní teoretici považují za jedinečný: kal stituční monarchie, v níž je absolutisticl moc omezena vládou zákona a občans~ i církevní zákoník upravuje a uzákoňuje pa lament, jenž zastupuje celou společnost. :li kladatelé státu tak zanechali ústavní mech: nismus, který umožňuje, aby záležitosti církve a státu určovala rozvíjející se kolektů ní moudrost komunity. Protože společenský konsensus je znamením vlivu božského rozumu ve veřejném životě, neexistuje žádný důvod k odchýlení se od praxe anglikánské církve.
Určitý čas patřilo k dobrému tónu popisovat Hookera jako předchůdce teorie SPOLEČENSKÉ SMLOUVY, formulované v sedmnáctém století. John LOCKE se skutečně také často ve svých Dvou pojednáních o vládě (1689), kde používal smluvní pojetí politické společnosti k vyvrácení absolutismu restauračních royalislů, k Hookerově dílu odvolává. Hookerova a Lockeova teorie však každá slouží jiným ideologickým záměrům. Locke podmiňoval výkon politické autority podmínkami původní smlouvy, čímž vyjadřoval tezi, že komunita může sesadit tyrana, porušujícího přirozená práva svých poddaných.
Hooker naproti tomu neschvaloval lidový odpor vůči absolutní moci, ani neuznával existenci individuálních přirozených práv. Hookerovým zájmem bylo uchránit náboženskou jednotu, Locke naopak argumentoval, že svrchovanost vlastních soudů ve věcech víry znamená potvrzení politiky tolerance vůči jednotlivcům, kteří se stavějí proti anglikánské církvi. Hooker zdůrazňoval konsensuální základ vlády proto, aby ilustroval výlučnost anglického politického uspořádání a připomenul svému publiku povinnost podporovat tudorovskou církev a stát. Spíše než předchůdcem liberálních myslitelů typu Lockeho byl svou podstatou myslitelem konzervativním. RRE

odkazy
_: Hooker, R.: The Folger Library Edition ofthe Works, ed. W. Speed HiII. 4.sv. Cambridge, Mass.: Harvard University Press, 1977-.
literatura
Cargill Thompson, W.DJ.: The philosopher ať the "politic society". V: Studies in Richard Hooker: essays preliminary to an edition (J{ his' works, ed. W. Speed HiII. Cleveland a Londýn. Case Westem Reserve University Press, 1972.